Na obrázku je vidět vizuální vyjádření analogového signálu – tedy signálu, jehož napětí (osa y) se mění v průběhu času (osa x). Takový spojitý signál je třeba přeměnit na čísla, aby bylo možné zpracovávat jej v digitálních přístrojích. V průběhu tohoto procesu snímá elektrický obvod převodníku A/D vzorky napětí v různých časech a zaznamenává je jako různá čísla měnící se podle úrovně napětí. Problém je v tom, že analogový signál se neustále spojitě složitě proměňuje, takže jakékoliv jeho číselné vyjádření je vždy jenom pouhou aproximací. Časové úseky lze zmenšovat stále víc a víc až donekonečna. Bez ohledu na to, kolik jich pro vyjádření času použijeme, nebude číselné vyjádření analogového signálu nikdy zcela dokonalé. Stále jde jenom o aproximaci (přiblížení) k původnímu dokonalému analogovému zvuku.
Analogový zvuk se zaznamenává na magnetofonové pásky. Když je magnetofonový záznam nahrazen počítačem, nelze již hovořit o analogovém záznamu (studiu), byť by byl zvuk ošetřen a prohnán čímkoliv. Některá digitální studia si rády přivlastňují výraz analog proto, aby obelstily konzumenta, že u nich lze analogového zvuku dosáhnout. Nelze. Nemají magnetofon.
Digitální signál je zjednodušenou formou toho analogového. Zjednodušení dosáhneme diskretizací ve dvou rovinách:
• Vzorkování – diskretizace v čase; Nižší vzorkovací frekvence způsobí, že nebude slyšet celé slyšitelné spektrum původní nahrávky, nebo budou vyšší frekvence již zkreslené.
• Kvantizace – diskretizace v amplitudě; Jemnost kvantizace neboli bitová hloubka, ovlivňuje dynamiku nahrávky a množství digitálního šumu.
To vše je v každém případě ztráta informace, která musí nezbytně vést k degradaci signálu a ponížení digitálního signálu pod úroveň toho analogového.
Digitalizace je nelineární proces, a proto je tedy zpětně nevratná. Prokazatelně může digitalizace ve větší či menší míře způsobit následující jevy: ztrátu vyšších frekvencí v důsledku filtrace dolní propustí na vstupu AD převodníku, vznik parazitních produktů jako aliasing a kvantizační chybu. Digitalizace vnáší do signálu navíc jistou pravidelnou složku, která má nešumový charakter a je korelovaná s užitečným signálem. Je patrná a obtěžující čím je signál nižší.
Elektrický signál je ze své podstaty analogový, zatímco počítačový kód má digitální podobu. Lidskému sluchu je příjemný analogový signál což je dáno přirozeným vývojem po milióny let. Je obecně vzato hladký, obroušený, teplý, laskavý. Digitál je obecně vzato ostrý, studený, jedovatý.
Jediný způsob jak docílit ve výsledku analogového zvuku je řetězec : analogový mikrofon – analogový mixážní pult – magnetofonový pás. Jakmile se neprovádí záznam do magnetofonového pásu ale do počítače byť sebekvalitnějšího, nejedná se o analogový záznam. Kdybyste se rozkrájeli, tak schůdečky zůstanou prostě hranaté.
Čím déle ovšem vydržíte v analogovém prostředí, tím více bez debat vylepšíte výsledný zvuk. Lampové mikrofony, analogové pulty se špičkovými předzesilovači, lampové kompresory, analogové periferie – to vše jednoznačně prospěje výrazně kvalitě zvuku, ať už to udržíte v analogu až do konce nebo překlopíte po cestě do digitálu.
Neznamená to ovšem, že ten či onen zvuk je ve výsledku z principu lepší. Striktně analogový záznam se dá pokazit a digitální nahrávka může znít dobře. Přesto se o ten výraz (analog) tiše a urputně bojuje:
Stránky různých studií lákají analogovými argumenty: že po zpracování zvuku tím nejkvalitnějším digitálním převodníkem použije studio kvalitní lampový kompresor, který vlastně působí jako magický dotek magnetofonového pásku a záznam je rázem zázračně analogový! Nebo se vám pokoušejí zblbnout hlavu pro jistotu tam a zpátky - že záznam probíhá výhradně přes analogové mikrofony do digitálního zařízení. Pak je vše digitálně editováno a následně je signál jaksi zlegalizován do analogové podoby smícháním v analogovém pultu… Cha,cha,cha. Tudle, nudle! Digitalizace je nelineární proces, a proto je tedy zpětně nevratná.
Prostě kecy. Jakmile vynecháte magnetofon, tak se analog nekoná. Kdybyste váš způsob práce s jakýmkoliv nesmírně drahým počítačem popsali jakýmkoliv způsobem, už to není analog, ale digitál. Tak to je. Výraz analog se stal takovým zaklínadlem, zárukou toho správného zvuku. Když ale nemáš magnetofon, není o analogu ani řeči.
