Většina těch úplně nejlepších nahrávek v historii vznikla ještě v době, kdy se nahrávalo bez digitálních technologií a kdy nikdo hudbu za pomoci počítačů neupravoval.
Hudbu prostě provozovali ti, co to uměli a nahrávali do magnetofonů. Dnes v digitálním studiu sestříhá, upraví a doladí nahrávku kdejaká naživo neposlouchatelná kapela. Nemám nic proti digitálu, jeho přednosti jsou dány: nekonečné množství stop, možnost libovolné editace, bezproblémová údržba a inovace, možnosti všemožných simulací a počítač bohužel také umožní zcela zázračná vylepšení muzikantských výkonů…. Je to moderní, počítač má každý, nějaký ten software se sežene a s levným čínským mikrofonem se v obýváku dá natočit CD.
Ovšem deska opatřena nálepkou ANALOGOVÁ NAHRÁVKA, která má zřejmou kvalitu, ve mně vzbuzuje důvěru, že totéž předvedou muzikanti naživo.
Výborně se s tím popasovala kapela bratří Ebenů. Když vydají desku tak nabídnou posluchačům různé formáty: analogové LP, samozřejmě kvalitně ošetřené CD a v neposlední řadě stylovou flešku. Navíc jsou to propagátoři analogového zvuku i při live koncertech a Marek říká: Míro, my si ten analog užíváme i na jevišti z odposlechů!
V honbě za analogem dochází ke komickým situacím. Že se v Gramofonových závodech v Loděnicích u Berouna lisuji LP desky je fajn. Ale že se lisují z digitálních podkladů, to už se jaksi neřeší. Vrací se do módy gramofony a LP desky, tak kapely vedeny touhou být in, nechávají vylisovat kromě běžných CD také vinylové LP desky. Bohužel, jim ale v Loděnicích vyříznou do drážek dodaný digitální záznam… Jsou samozřejmě případy, kdy kapele jde o výsledek a dodají Loděnicím čistý analog na pásku. Protože ale v Loděnicích proženou úzkostlivě analogovou nahrávku stejně tím jejich moderním velínem - čímž ji digitalizují - je nutné výslovně požádat o řezání přímo do řezačky George Neumann. Běžně se to nedělá, ale ta možnost tady je a mládenci jsou ochotní.